Dnes jsem se s Adisem zúčastnila svodu mladých psů. Naše štěňátko je tedy úspěšně svedeno a teď už se můžeme pustit do prvních zkoušek.
Posudek
Máme za sebou konečně další výcvikový víkend. Čekali jsme dlouho, ale vyplatilo se. Jako obvykle jsem se nenudila ani minutu a strašně se mi odsud nechtělo. Tentokrát mi nebyl přidělen žádný výcvikář nebo nás tři možná nikdo nechtěl. Tak jsem zvolila vlastní variantu a přecházela plynule z jedné výcvikové skupiny do druhé. První den jsme se připojili s oběma zrzavcema ke psům, kteří se připravují na vlohy a cvičili se Štěpánem Horákem hlavně hledání. Druhý den jsme si dali s Adiskem hledání v poli s Viktorem - strašně jsem potřebovala, aby mě někdo trochu seřval a Viktor nezklamal - a do třetice jsme se v neděli vnutili k Mírovi a znovu trénovali hledání. V sobotu se na nás po obědě přijela podívat Zuzka Hradilová, která udělala spoustu krásných fotek, z nichž některé jsou důkazem toho, že v poli jsme s Adisem oba hodně "akční". Adis až moc, tak máme za úkol dopilovat daunování na dálku.... V sobotu večer jsem si vzala chvíli jenom Tinouška, protože už se evidentně nudil a přidali jsme se k Viktorově skupině, která cvičila s liškou.
To je, co se týká výcviku asi všechno. Ke společenské části víkendu řeknu jen tolik, že mi trochu komplikovala tu denní, výcvikovou a že jsem už v sobotu téměř nemluvila. My blondýny jsme bydlely jako obvykle spolu. Zuzi - za Adískovo extempore se ještě jednou mooc omlouvám a zkusim to nějak napravit (všechno asi ne). Jediné, co opravdu chybělo a nedá se to nahradit, byla třetí blondýna Věrka, která se rozhodla obohatit se o potomstvo a musela bohužel zůstat doma.
Zúčastnili jsme se výstavy v Brně ve třídě mladých. Do Brna jsme cestovali už den předem, tedy v pátek. Ale proč ne, když máme tak fajn kamarády, jako jsou Lucka s Michalem a fešák Merlin. Starali se o nás všichni tři úžasně, takže jsme si návštěvu Moravy opravdu užili. Adis má novýho kámoše na svoje hrátky a ani Merlin proti jeho společnosti nic nenamítal. A já budu na večerní posezení taky ráda vzpomínat.
Co se týká výstavy, tak pro nás to byla teprve teď ta pravá výstavní premiéra, protože na rozdíl od naší účasti v dorostu v ČB jsme měli 5 konkurentů. Takže já trpěla nervozitou, zato Adís vypadal, že jeho se to netýká. Ale nakonec jsme to docela zvládli. Hlavně jsme se po dlouhé době potkali s lidma a maďárkama, které jinak nevidíme moc často a seznámili se s několika dalšíma. Třeba se s naším konkurentem Cofeem (Brown z Tišnovských revírů) a jeho milou paničkou Ivou, kteří skončili s oceněním V2.
Od pana Šimka jsme dostali posudek bez nejmenší výhrady a ocenění V1 s tím, že titul CAJC nebyl zadán - to asi abysme nezpychli. Ale i tak mi Adísek udělal radost, protože se na začátečníka choval při předvádění nejlíp, jak uměl a ostudu jsme si vzájemně neudělali. Zato jsme se dozvěděli, že náš labrador už zdaleka neni labrador a dokonce, že by měl i trochu přibrat. A to má zase o kilo víc.
Byli jsme dopoledne u Honzíka, Sisinky a Binky a můžu říct, že to byla náročná návštěva. Ale jsem za ní ráda. Já jsem pořád přesvědčená, že Adís je malý štěně a ono už to tak neni. Dětství mu už definitivně končí a já se k němu musim podle toho chovat a přestat mu některý věci odpouštět. A taky je pravda, že takový pěkný pole, jako maji u Temelína u nás neni a křepelky taky nemáme, takže Honzovi moooc díky, že si na nás udělal čas a za jeho milou společnost.
